Krása darování – Charitativní aukce

Milí přátelé,

doba nás sice opět uzavírá do našich domácností, ale nemusí uzavřít naše srdce prožitkům radosti z darování. V letošním roce chtěli prospět Otevřeným OKNŮM čtyři přátelé a učinili tak darem něčeho, na čem zanechali své stopy. Stopy práce, prožitku, péče, laskavosti…. Darovali, aby nás podpořili. A Vy se k jejich snaze můžete připojit – zakoupit, vydražit, podpořit podruhé. Věc dvakrát darovaná má úplně jinou energii, než věc narychlo zakoupená. A tak prosím, přijměte naši nabídku a zvažte, jestli chcete a můžete potěšit někoho blízkého zajímavým dárkem a zároveň tak podpořit Otevřená OKNA. Děkujeme za Váš čas i Vaši vlídnost!

Aukce samotná probíhá od pondělí 29. 11. 2021 do pátku 10. 12. 2021, a to prostřednictvím Facebookové stránky organizace Otevřená OKNA, z. ú. na adrese https://www.facebook.com/otevrenaoknazu.

Na FB stránce budou zveřejněny jednotlivé dražené předměty. Dražba probíhá přihazováním prostřednictvím komentářů přímo u jednotlivých fotografií artefaktů. U každého z nich je kromě jeho popisu a příběhu uvedena i vyvolávací cena.

Kompletní pravidla a metodiku aukce naleznete v přiloženém dokumentu.

Věříme, že si mezi výrobky vyberete ten, který vám učaruje svou krásou a pomocí aukce podpoříte naší organizaci v tomto nelehkém období.

Pravidla aukce

Představení donátorů:

Jaroslav Havlík se narodil v roce 1952 v Praze na Vinohradech do česko-německo-židovské rodiny. Od roku 1978 bydlel na židovském hřbitově v Jindřichově Hradci a pro Židovskou obec tam pracoval jako správce. S partou kamarádů tam pořádal neoficiální výstavy, koncerty a setkání, až se o jeho osobu v této souvislosti začala zajímat StB. To ho nakonec dovedlo k rozhodnutí emigrovat do západního Německa.V emigraci žil téměř dvacet let. Nyní žije v Člunku kousek od Jindřichova Hradce. Jaroslav Havlík procestoval velký kus světa, Nepál si ho však získal nejvíce. Okouzlila ho vysokohorská krajina a o nic méně lidé v ní žijící. Výstižně popsala Jaroslava Havlíka a jeho focení přední česká tibetoložka a jeho velká přítelkyně Zuzana Ondomišiová: “ Na svých toulkách po asijských zemích, z nichž nejvíce se mu pod kůži vryl Nepál a Tibet, se setkává s jejich obyvateli v každodenních souvislostech jejich životů. Nespěchá; stává se součástí jejich životního rytmu a oni se s ním na oplátku dělí o všední i sváteční chvíle, radosti, smutky, vášně i únavu a tíži života, odehrávajícího se na pozadí vysokohorské himalájské krajiny, extrémní svou krásou, nehostinností a monumentálností. V ní hledají svou obživu, do ní umístili svoje božstva a pod jejich ochranou si vybudovali své příbytky, chrámy, kláštery, svou kulturu. Našli způsob, jak zde přežít.

Jaroslav Havlík je fotograf – poutník, který fotí z nitra situace, vztahu zážitku, proto se mu daří zachycovat intimní okamžiky bez přetvářky. Nic není třeba přikrášlovat – skutečnost, ani její fotografický obraz. Černobílý kontrast všech odstínů a intenzity světla podtrhuje syrovost a přímočarost zaznamenané reality.“

Bohumil Rod se narodil 16. 7. 1965 v Jindřichově Hradci, do svých šesti let žil v Nové Bystřici, poté se rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce, kde absolvoval základní školu. Dále pokračoval ve vzdělávání na Středním zemědělském učilišti v Kamenici nad Lipou, obor Operátor zemědělské techniky pro rostlinnou výrobu. Během dvouleté základní vojenské služby bylo řidičem tanku. Po vojně pracoval tři roky v zemědělství, poté ve strojírenství. Uchvátila jej však práce se dřevem, od roku 1992 se na volné noze věnoval dřevosoustružnictví. V roce 2006 byl zvolen starostou obce Jarošov nad Nežárkou a v této pozici pracuje úspěšně dosud. Práce se dřevem se mu stala zálibou, relaxací, způsobem sebevyjádření i formou dobročinnosti. Již šest let se věnuje intenzivně soustružení originálních misek. Při jejich tvorbě hledá především přírodní vnitřní krásu dřeva. Preferuje zajímavost kresby dřeva nad účelností výrobku. V podstatě vybírá ze samorostů zajímavé části, které se snaží zhodnotit a vyzdvihnout jejich originalitu. Od roku 2020 intenzivně spolupracuje s organizací Otevřená OKNA.

Marie Mottlová se narodila 23. 3. 1960 v Lednici na Jižní Moravě do zemědělské rodiny. Zde také strávila své dětství a mládí. Absolvovala Střední zahradnickou školu a intenzivnímu zahradničení se věnuje celý svůj život. V roce 1983 se spolu s manželem Pavlem přestěhovala do Jindřichova Hradce. Zde se jí narodily čtyři děti, které spolu s manželem úspěšně dovedli do dospělosti. Jedním z nich je velmi úspěšný pracovník propagace Otevřených OKEN – nevidomý muzikant, klávesista Petr Mottl. S manželem vybudovali úspěšné rodinné zahradnictví, kde se mimo jiné tvoří dekorativní  vazby, věnce a svícny. Již v mládí se začala příležitostně věnovat paličkování. Nejprve jako samouk. V roce 2019 začala intenzivně spolupracovat s vynikající učitelkou paličkování paní Janou Krausovou v rámci Univerzity třetího věku. Její krajky se vyznačují pečlivou přesností i jemnou barevností. Je jednou ze zakladatelek Otevřených OKEN. Organizaci pravidelně podporuje různými formami. Od práce ve správní radě, spolupráce na benefičních akcích až po darování krajek pro benefiční prodej.

Jaroslava Sedláková se narodila 12. 7. 1972 v Dačicích, dětství prožila ve Studené, po absolvování Gymnázia Vítězslava Nováka vystudovala matematiku a výpočetní techniku na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity, následně získala doktorát na Vysoké škole ekonomické Praha v oboru Hospodářská politika a veřejná správa. Je mentorkou, úřednicí, lektorkou, vysokoškolskou odbornou asistentkou a manažerkou veřejně-prospěšných projektů. Pracuje ve veřejné správě (Městský úřad Strmilov), akademické sféře (FM VŠE J.Hradec)  i v neziskovém sektoru (patří k Oknům od jejich začátků).

Je obdarována velkou dávkou šťastné zvídavosti, neustále sobě i okolí klade otázky a hledá na ně odpovědi – v knihách, v rozhovorech s moudrými lidmi, pozorováním. Umí naslouchat – baví jí dívat se na situace z různých úhlů pohledu, analyzovat je, přemýšlet o nich. Sledovat kontext i detail. Vidět strom i les.

Nejvíce ji v práci i životě zajímá, jak najít harmonii – vyrovnaný stav vnitřního míru se sebou, s okolím, v úzkých i širších komunitách. K tomu jí velmi pomáhají tvůrčí techniky všeho druhu, zejména rukodělné hrátky jako je pletení, paličkování, mozaikování, korálkování a drhání. Její zvláštní zálibou posledních dvou let je sledování obsahu kontejnerů na sklo, zda tam není nějaký krásný střep, který by pasoval do mozaiky. Z rozbitého skládá celek, vyhozenému dává nový účel a vidí krásu tam, kde by jí většina lidí nečekala.