1. září 2024

Dnešek

„Co je za den?“ „Je dnes“, odpovědělo prasátko. „Můj oblíbený den“, řekl Pú.“ A. A. Milne

 

Mám jeden z těch nesnesitelně zrychlených dnů, ve kterých vím, že nebudu nějaký čas v kanceláři a musím stihnout spoustu termínovaných úkolů. Kmitám, píši, podepisuji, dokončuji jedno „čéjéčko“ za druhým, zapisuji do knihy odeslané pošty. Když mám pocit, že je hotovo, vykoukne na mne pár čerstvých mailů a další vlna je zde…. Tohle má daleko do mého oblíbeného dne. Přemýšlím, co ještě  nachystat před odjezdem na tábor. Nějak se vůbec nestíhám těšit….

Vysněný den pro naše spíše přátele, než klienty, přichází. Sedíme se zdravotnicí u příjmu… Nástupní list, průkazku ZTP-P – letos totiž jedeme na výlet a využijeme ji při úhradě vstupného, léky, poslední  důležité informace. Tváře přijíždějících jsou naplněné radostným očekáváním. Jejich radost pomalu rozpouští mé unavené a skeptické pocity, které mne spoutávají. Přichází první scénka s medvídkem Pú. Všichni se rázem propadnou do úplně jiného světa a už se rodí názvy týmů, pokřiky, vlajky. Večerní ukolébavky uzavírají všechny vstupní rituály. A přicházejí další oblíbené dny. S úctou a vděčností vnímám sehranost týmu, ochotu si naslouchat. Na poslední chvíli nám vypadli dva dobrovolníci, na poslední chvíli se jeden nový nechal „ukecat“. Naskočil do našich her výborně, krásně se ujal své role… úleva. Letos je o dva klienty méně, než jindy. Ohrozila je vážná nemoc a složitá situace v rodině. Je nám to líto, protože zrovna tihle dva potřebují spoustu povzbuzení a podpory a my jim tyto dary letos nemůžeme poskytnout…. Nicméně přichází laskavý kompromis – alespoň návštěva, alespoň lehký dotyk a objetí….

Chystáme výlet. Je nás celkem 56. A z těch 56 účastníků je 30 držitelem průkazky ZTP-P. Dostali od života spoustu tělesných či duševních limitů. Ještě těžší jsou limity těch, jimž jejich zploditelé nevěnovali dost lásky a pozornosti. Tam, kde bolí duše, žádné vozíky nepomohou, jsou věci, na které nefungují kompenzační pomůcky.

Pestrá směsice lidí prožívá v penzionu Lesák v Chlumu u Třeboně své oblíbené dny. Mnozí z nich se na tyto dny těší celý rok. Hudba, hry, výtvarničení, dramaťárny, ale především vlídná, přijímající pospolitost. Díky za to, že můžeme tyto oblíbené dny prožívat! Díky těm, kteří nás podpořili! Krajskému úřadu Jihočeského kraje, Městu Jindřichův Hradec, Městu Kunžak, obcím Jarošov nad Nežárkou, Novosedly nad Nežárkou, Polště, Bohušovice nad Ohří, Horní Pěna a Plavsko. Také ČSAD České Budějovice s panem ředitelem Homolou, manželům Kukačkovým a Vojtěchu Dubovi. Těm všem přejeme samé oblíbené dny!

Drahomíra Blažková