Jak se budí spící kráska II

Motto:

„Život je buď smělé dobrodružství, nebo nic“   Helen Keller (1880-1968)

Výše citovaná Helena Kellerová před druhým rokem věku  prodělala meningitidu a ztratila zrak i sluch. Díky geniální učitelce Anne Sullivanové se naučila prstovou abecedu, hláskování a dostala velikou chuť poznávat okolní svět. Vystudovala dívčí školu, později jako první hluchoslepý člověk dokončila studium na Harvardově univerzitě a stala se spisovatelkou, řečnicí, esejistkou a politickou aktivistkou. Měla velkou podporu v rodině a hlavně  – CHTĚLA.

Proč nás inspiruje právě tato žena? V situaci, kdy řešíme spoustu věcí, kterým pramálo rozumíme, je pro nás podpora dobrých lidí naprosto stěžejní. Díky Spící krásce jsme se ocitli náhle ve světě zcela jiných pojmů  a procesů, než které jsme dosud byli zvyklí řešit. Jsme v této oblasti dost slepí i hluší….

TDI, OIP, Čevak, Cetin, Egd, OŽP, VŘ……. Víte, o čem mluvím? „A kdo bude váš TDI?“ zazněla otázka paní Lenky Procházkové, když jsme telefonicky projednávaly náležitosti ohledně výběrového řízení na demolici továrny na Radouňce.  „Mluvíte řečí jiného kmene! Prosím, co znamená zkratka TDI?“ ptám se lehce zahanbeně. „To je TECHNICKÝ DOZOR INVESTORA.“ Zní s lehkým humorem v hlasu. „A znáte někoho, kdo tuto práci dělá? Můžete nám ho doporučit?“ ptám se opět zcela bezradně. „Ano. Pan B. Je precizní, věcný, umí si prosadit pořádek na stavbě. Dám Vám kontakt.“ Kontakt vzápětí přistál v mailu. Pan B. na spolupráci kývl. Obrovská úleva…. A poté paní L. dokončila zadání výběrového řízení. Mnoho stránek pojmů a souvislostí, o kterých netušíme vůbec nic. Paní Lenka Procházková nás tímto procesem elegantně provedla a bez nároku na odměnu. Dala nám tím obrovský dar v hodnotě několika desítek tisíc, ale největším darem byl pocit bezpečí, který jsme po jejím boku mohli zažít. Dalším velkým darem byla a je spolupráce s Ing. Milanem Špulákem a jeho projekční kanceláří. Provádějí nás procesy opravy vily, projektem demolice továrny, projektem nové budovy a velkou část práce dělají dobrovolnicky. Velký zázrak dnešních dnů…..

Továrna z roku 1907, kde se kdysi slévaly kovové nábytkové díly, kliky ke dveřím a oknům, poté zde byly raženy perleťové knoflíky, po vyvlastnění masna, cukrárna, sklad vodoinstalačního materiálu, autoopravna, spěje k uzavření své historie. Její provlhlé zdi nedokážou dát zázemí pro sociální práci. Století válek a vyvlastňování jí dalo zabrat. Dlouhé roky stála prázdná a unavená. A my věříme, že na jejím místě jednou vznikne nová budova, ve které budou tvořit svá dílka klienti Sociálně terapeutické dílny Okénko. Projekt demolice dospěl ke své realizaci……

Před námi je ještě dlouhá cesta k plnému probuzení. Nicméně – velká část náletových dřevin i několik stromů v havarijním stavu je již odstraněno. Část pozemku se tím stala bezpečnou. Oprava vily směřuje ke svému závěru. S továrnou se nyní loučíme a máme naději na nový objekt na jejím místě. Ostatně – Naděje je jednou ze základních hodnot Otevřených OKEN. A také veliký DÍK všem, kdo jsou v tomto procesu s námi.

Drahomíra Blažková